Anglie 2015

Konečně se mi splnil sen! Viděl jsem na vlastní oči krásy té milované Anglie ^^. Teď se jen pokusit o sepsání všech zážitků do jednoho článku a trochu Vám přiblížit náš nezapomenutelný týden na cestách! Btw ta necelá stovka fotek mě trochu znervózňuje, protože to vypadá na opravdu dlouhý článek (a celkový počet fotek čítá nějakých 728 fotek, takže necelá stovka je zázračné číslo! :D). Nu co, kdo chce, ať si počte nebo alespoň prohlídne fotky :).

WELCOME TO ENGLAND!

PS: Veškeré fotky jsou mé vlastní a při jakémkoli kopírování uveďte autora:)

Jak to všechno začalo

Již první školní den jsme se dozvěděli, že je vybráno 40 žáků ze všech ročníků na škole (mimo prvních), kteří se mohou zúčastnit pobytu v Anglii a to zcela zadarmo. V ceně bylo ubytování, doprava, strava, památky. Peníze jsme si měli vzít jen jako kapesné. Tak proč toho nevyužít? Taková šance se naskýtá jen jednou za život - kdo Vám kdy nabídne několikadenní pobyt v zahraničí bez jakéhokoli placení? 

A tak jsme psali hned první školní den rozřazovací testy z angličtiny. V pobytu byla totiž zahrnuta i škola.

Odjíždíme!

Všechno to tak rychle uteklo a odjezd už byl zde. Balení bylo velice zábavné. Kolik si mám vzít oblečení? A co s jídlem? Samozřejmě jsem pak zjistil, že jsem měl všeho hodně. Nejdůležitější bylo sehnat adaptér. Musím říct, že jsem nikdy neslyšel, že jsou v jiných státech jiný zásuvky! Ani mě nenapadlo o tom přemýšlet, ale naštěstí jsme adaptér sehnali a mobily jsme si mohli nabíjet vesele dál!

Odjížděli jsme v 9:00 v sobotu 19. září 2015 od restaurace Bečva. Jelikož doma nemáme kufr, tak jsem to měl ve velké sportovní tašce, která byla fakt těžká jak kráva. Taťka mě zavézt nemohl, na bus daleko a tak jsem se projel hezky taxíkem. Na místě už bylo dost lidí, tak jsem aspoň nebyl první, ale naštěstí jsem nebyl ani poslední. Z mé třídy jsme jeli 4 a já tam byl jako první.

Ukázali jsme libry a občanku a mohli jsme nastoupit do autobusu. Postupně všichni došli a my se rozjeli. Já měl kinedril připraven hned navrchu a samozřejmě jsem byl i kinedrilem nadopován :D. Jistota je jistota. Naštěstí jsem ani kinedril nepotřeboval, špatně mi nebylo.

Cesta autobusem stejně byla parádní. Projížděli jsme Německem, Belgií, Francií a dokonce i Holandskem. Super bylo, jak všichni očekávali kdy jim přijdou ty smsky, kdy je operátor vítá v té a té zemi. 

Já měl velikou výhodu, že jsem dokázal usnout kdekoliv a hned. Takže jsem cestu autobusem ve směs i prospal. 

Dojeli jsme do přístavního města Calais ve Francii a jak naschvál jsme nestihli o nějakých 10 minut trajekt, protože byly velké fronty. A tak jsme čekali dvě hodiny na další - aspoň jsme se protáhli a nadýchali čerstvého vzduchu.

Dvě hodinky utekly rychle a my vjeli na trajekt. Byla to opravdu obrovská loď a mysleli jsme, že když je tak obrovská, tak se moc houpat nebude. Jasně - ha ha ha - good joke. Nejvtipnější bylo po té lodi chodit. Jak pár promile v krvi.

Cesta trajektem trvala nějak mezi hodinou a půl až dvěma. Nejlepší na tom bylo, že jsme vyjížděli za tmy a postupně se rozednívalo. To bylo fakt krásný, že v jednom okně byla ještě tma a v druhém už světlo.

Dojeli jsme do Doveru a opět jsme nasedli na autobus a jeli směr LONDÝN. Paní průvodkyně sice vykládala historii a zajímavosti Anglie, ale ehm, no, já nějak vytuhnul, zase. Co se dá dělat, fakt mě to mrzí :D.

1. den

Londýn nás uvítal a autobus nás vysadil, jakým zázrakem, v 9:00. Takže jsme jeli přesně jeden den, tedy s hodinovým posunem je to 25 hodin. A po tak dlouhé cestě nás čekal celý den na nohou.

Jako první jsme zamířili k záchodům a následně hurá na sightseeing! Asi by to chtělo napsat co jsme všechno viděli, takže! Můžete tu vidět Big Ben, Buckinghamský palác, Piccadilly Circus, Hyde park, chill pod London Eye, nejdražší palačinku v mém životě za 3 libry a 50 pencí, ledního medvěda před budovou Shell na protest a záchranu životního prostředí, Trafalgar Square, M&M's world, čínskou čtvrť a kamaráády.

Na konci tohoto dne pro nás přijel autobus a zavezl nás do Catfordu, místní části Londýna. Tam jsme měli tzv. meetingpoint - tedy místo, kam jsme se měli každé ráno dostavit. Na místo jsme dorazili kolem osmé hodiny večerní a čekali jsme, až si nás naše nové náhradní rodiny převezmou. Byli jsme již předem informováni, že rodiny budou multikulturní, tak ať jsme připravení, že můžeme být u muslimů, černochů, indů, no prostě u kohokoliv.

Já a Vojta jsme byli hned asi jako druzí a šli k Shelly (nevím jak se to jméno píše, ale je to prostě [Šely]). Byla to černoška, ale vypadala dosti sympaticky. Vzali jsme si tedy tašky a šli. Shelly začíná něco hovořit a já se modlil ať ji rozumíme. No, tak jsme ji nerozuměli a poprosil jsem, ať to zopakuje. Ať to nenatahuji, ptala se nás, jestli máme průkazku na autobus. Tu jsme samozřejmě neměli a tu začal problém. Stáli jsme tam asi ještě tak hodinu, všichni ostatní odjížděli s rodinami a my tam trčeli. Vyskytl se totiž problém, že náhradní rodiny si myslely, že se budeme sami dopravovat na daný meeting point. Jenže ze strany naší agentury nás měly právě tyto rodiny dovážet na určené místo. A naše Shelly atuo ani neměla, takže právě myslela, že budeme jezdit autobusem. Tak jsem měli i štěstí, že jsme na to přišli hned v ten večer, protože nevím jak bychom se dostavili na meetingpoint následující ráno.

A tak jsme jezdívali taxíky. Byla to celkem sranda, občas si i ti taxikáři povídali, tak jsme jen říkali hmm, yes, okey, ha ha ha haaa. Ale ne, někdy jsme i odpovídali vcelku normálně.

Nicméně jsme přijeli s Vojtou k Shelly, ta nám ukázala baráček. No, luxus to nebyl, opravdu to vypdala jak nějaká lepší ubytovna, ale nemůžu si stěžovat. Shelly se o nás starala, vařila perfektní jídla - byla to taky kuchařka. Bohužel se s námi nebavila.

Na večeři jsme měli rýži s kuřecím masem v těstíčku a bylo to vynikající.

Již první večer se nám staly dvě vtipné historky. První začala jejím vpadnutím k nám do pokoje a něco rychle říkala. Já ji absolutně nerozuměl, ale Vojta naštěstí jo. Ptala se nás, jestli se bojíme pavouků, já ji teda řekl, že se bojím a dost, ale Vojta - hrdina, se nebál. Tak jsme vyšli na chodbu a ukázala na několik centimetrů velikýho pavouka, který byl na stropě, zrovna na místě, kde byly schody, takže se tam člověk nemohl natáhnout. S Vojtou jsme si říkali, že by to chtělo smeták, ale jak se řekne anglicky smeták? Tak jsem Shelly poprosil o "thing, that is for cleaning a floor". A ona to pochopila! :D Donesla smeták, celá vyklepaná - chuděra :(. Vojta dvakrát šťouchl do pavouka, že to zamáčkne, ale pavouk spadl na schodiště a někam zdrhl. Shelly vyváděla a my ho šli rychle hledat. Pavouk samozřejmě nikde, tak jsme i vyklepávali boty a říkali ji, že určitě umřel. Jenže Shelly chtěla vidět tělo, když je teda mrtvej, chtěla DŮKAZY! :D :D ... Důkaz se nenašel a tak smutná Shelly odešla a my špatní zachránci si šli vybalit věci do pokoje.

Následně jsme se s Vojtou bavili, jestli opravdu pro nás přijede taxík nebo jak to vůbec bude. Tak jsem byl vybrán, že mám zajít za Shelly a zeptat se jí. Byla zrovna v kuchyni a myla nádobí. Tak jsem zaťukal na futra a vešel. Ona to neslyšela a když jsem řekl "Excuse me", tak se Shelly tak lekla, že vyhodila trochu talíř, ten spadl naštěstí do dřezu, ale řacha to byla pořádná. Chytla se za srdce a říkala, jak se celá vyděsila. Tak jsem se jí omlouval a v hlavě mi to šrotovalo. "Jak se řekne, že jsem ťukal?" No, tak ze mě vypadlo prudce inteligentní "I knock knock knock" :D. Ale naštěstí jsme se domluvili a bylo to fajn.

Bohužel od těchto dvou historek se s námi Shelly už nebavila.... Vůbec nevím proč! :( :D

2. den

Druhý den jsme byli v Brightnu. Tam to bylo tak krásný! Původně jsme měli v tomto přímořském městě bydlet, ale něco se změnilo (ale nevadí mi to, bydlet v hlavním městě, proč ne ;) :D).

Značnou chvíli jsme strávili focením moře a pláže a podobizny London Eye a také sbíráním mušliček a kamínků. Mušličky jsou opravdu jiné, takové menší a tlustější než klasické mušle z jižnějších moří. Ale bylo tam opravdu krásně, já bych tam mohl být stále.

Dále jsme šli doprovodit část ze Strakonic (byla s námi i druhá škola, ale těch bylo asi jen tak 12 a měli občas odlišný program než my) do Sea Life - tedy podmořského světa. My se vydali na nákupy do Primarku. Říká se, že oblečení v Anglii je levnější, ale nebylo. Možná jsme chytli dobu, kdy nebyly akce a nebylo nic slevněno, ale moc levný to teda nebylo. Ale koupil jsem si tam mikinu, tričko a pro mamku a ségru taky tričko.

Následně jsme šli do obchodů, kde je vše za libru a tam bylo tolik věcí! Nejradši bych tam vykoupil všechno :D.

A i přes mírný déšť jsme následně jeli na dva útesy a long mana. Bohužel nevím, co to za útesy bylo, ale bylo to tam opravdu nádherné. Už dřív jsem byl celej hotovej z té krásné přírody co je v Británii, ale teď jsem to prostě viděl naživo! To bylo něco extra. Toto mě opravdu přesvědčilo, že jednou chci bydlet v Anglii, ne na pořád, ale na pár let klidně.

Druhý den byl za námi a my se těšili na večeři. To jsme si pochutnali na něco jako Jacket potato. Byla to brambora uvařena ve slupce, trochu rozmačkaná a na tom směs z mletého masa. Opravdová mňamka!

3. den

Další den nám bohužel pršelo, ale tak to se dalo čekat, když jsme v Anglii. Tak jsme trošku pozměnili program a šli do The British Museum. Měli jsme tam pár hodin času, myslím, že 2. A my, jako správní šprti, jsme stihli obejít celé muzeum! Přes Egypt, Afriku, Evropu, Starověké Řecko a Řím, Asie, ... Bylo toho spousta, ale byly tam pěkný věci.

Jakmile se počasí trochu uklidnilo, jeli jsme se podívat do Toweru! Obrovské Londýnské pevnosti, která byla v minulosti mnohým - vězením, sídlem několika panovníků, popravištěm, zoo... Bylo to mnohem větší než jsem si myslel a viděl na obrázcích. Tak rozlehlý areál s tolika budovami.

Vidět korunovační klenoty bylo něco opravdu luxusního, byly krásné, honosné a ještě vidět jak se třpytí! No nádhera.

Dále vidět bránu, kudy připlouvali trestanci, Bloody Tower, White Tower, ... Moc se mi to líbilo a kdo bude v Anglii, tak by se tam měl podívat, je to opravdu zajímavé:).

Když jsme vyšli z Toweru, tak jsme měli ještě asi hodinu čas, možná i dýl. Rozhodli jsme se, že si dáme Fish and chips. Našli jsme dva stánky a tím byl náš oběd vyřešen. Sice ta cena... 7 liber za rybí filé s hranolky. Ale už jen ten pocit, že jíte Fish and chips! Ale bylo to dobrý.

I odtud máme zábavnou historku. Všichni jsme si s naší papou sedli na lavičku pod stromem. Učitelky nás vyfotily a my začali jíst. Po pár soustech se jeden holub přímo vy*ral kamarádce do oběda. Tak jsme se všichni zasmáli a jelikož de facto kamarádce holub po*ral 7 liber, tak jsme ji každý dali několik soust, aby nepřišla zkrátka. No musím ale říci, že to byla opravdu sranda, i když nešťastná.

Po obídku jsme si zašli do Starbucksu, kde jsem byl zcela poprvé! A bylo to tak dobrý! Dal jsem si frapučíno a když se mě slečna ptala na jméno, že ho napíše na ten kelímek, tak jménu Laďa nerozuměla. Tak jsem řekl Lada a stále nic. No tak jsem se rozhodl ho vyspelovat "El ej dý ej". A skončilo to se jménem Lade. Takže bravo, nová přezdívka na světě!

Z Toweru jsme se vydali přes Tower Bridge do Kateřisnkých doků, které jsou nejkrásnější doky v Londýně. Povykládali jsme si i s paní ředitelkou a celkově jsem měl tento den nejvíce záchvatů smíchu co jsem asi kdy měl. Bylo to jakobych byl zhulenej nebo co. Prostě opravdu jsem se smál každé maličkosti, ale aspoň se smáli i všichni ostatní. Protože kdo mě zná, tak ví, jaký mám smích. A znova říkám, že já za to nemůžu! :D 

A tento den jsme opět zakončili vynikající večeří u Shelly! Tentokrát nám uvařila vynikající rizoto s křuecím masem a k tomu jako pozornost - dort!

4. den

Tento den jsme šli poprvé do školy. Byli jsme v Twin English Centre. Začínali jsme v 9 a končili o čtvrt 3. Jedna vyučovací hodina trvá 60 minut, takže to byl trochu nezvyk. Učili jsme se ku podivu angličtinu a měli jsme nějakýho učitele Roba. My mu stejně říkali Mr. Bean, protože tak trošku vypadal. A šilhal... Nikdy jsme nevěděli na koho se dívá!

No, více méně jsme skoro nic nedělali a tak jsme tam jen těch 5 hodin seděli a jedli a občas jsme něco někdo řekli.

Po škole jsme jeli do muzea Madame Tussauds!!!! Tam to bylo tak parádní! A taky z tama mám asi nejvíce fotek. No tak chápete, musel jsem se vyfotit se skoro každou figurínou přece.. Ne, opravdu to bylo super.

Jelikož jsme měli ještě nějakou dobu čas, tak jsme se šli podívat na Bakery street, kde je dům Sharlocka Holmese!

A tento další den jsme zakončili poslední večeří u Shelly - brambory, zeleninou a vynikajícím hovězím masem a kukuřicí a malými langoši! 

5. den

Poslední den jsme byli opět ve škole a opět na 5 hodin. Moc jsme toho zase nedělali, ale sranda byla, když jsme poslední půl hodiny se snažili naučit Roba "ř". To byla opravdu sranda, protože mu to samozřejmě nešlo.

Na konci jsme dostali certifikát o absolvování výuky v Anglii i když trvala jen 2 dny.

Škola byla v Greenwichi, takže jsme se poslední den šli podívat po této čtvrti, jeli metrem nakoupit a pak také na Greenwichský nultý poledník! Musím říci, že jsem od toho čekal mnohem více, byla to pouze čára :(. Ale co se dá dělat, aspoň jsme si vyšlapali ten kopec :D.

A to už jsme bohužel nastoupili do autobusu a uháněli zpět domů. Opět nás čekala náročná a velice dlouhá cesta, tentokrát ještě delší, jeli jsme totiž v Česku hroznýma prd*lema... 

A stejně jsme skoro všichni zpáteční cestu většinu prospali.

A já dokonce i cestu na trajektu :D. Sedli jsme si ke stolečku a já tam prostě usnul.

Doma jsme byli až kolem desáté večer a já se těšil až se osprchuju a ulehnu do postele. Stejně jsem šel spát až po jedné hodině - musel jsem vše vylíčit v rychlosti mamce. :)

Po Anglii se mi bude opravdu moc stýskat, byl to nezapomenutelný zážitek a doufám, že se tam podívám ještě minimálně jednou. Každému přeji ať se tam podívá, protože i když je všude ze všech stran slyšet jak chce každý do Anglie a jak je úžasná, tak je to pravda, je to neskutečná země. I když lidé jsou hlavně v té dopravě dosti nervózní. Každý musí být všude co nejrychleji a první, troubí na sebe, nadávají si, křičí na sebe. Ale jinak je to fajn :),

A ještě něco! Celou cestu zněly dvě písničky v naší skupince! A o ty Vás nemohu ochudit ;).

Tak kdo dočetl až sem, tak máte můj obdiv, to je asi můj nejdelší článek co jsem kdy napsal a to jsem se ho snažil i co nejvíce zkrátit. Ovšem tolik zážitků co mám, to ani naspat nejde.

Nu co, příště zase u nějakýho článku:)!

+ Poznámky, abych nezapomněl na pár dalších historek:

• Seznam pro hlídací agenturu

• Záchvaty smíchu everywhere

• Wratny Lade Orálek Photography

• Plná paměťovka již 4. den

• Katarína, Ladyslav, Voštěk

• Red lorry, yellow lolly!

• Ž, žežicha

• Vojtovo spaní na Piccadilly Circus

• Italka Beatrice

• Fabiánovy 3. narozeniny

• Smrdí nám nohy? :O

• Žabí historky před spaním + další nechutné historky nejen o zvracení a zlomeném klíči k autu
• Who is more insipring? Amy Winehouse, Federer, Shakira, ...